gymnázium, sportovní gymnázium, praktická sestra, výpočetní technika, právo a veřejná správa

Pan Jaroslav Dejmek se narodil v roce 1935 a v roce 1950 nastoupil jako student na naši školu. V roce 1953 zde úspěšně odmaturoval, poté vystřídal v roli učitele několik základních škol v okolí a prošel si i dvouletou základní vojenskou službou v Martině. V roce 1963 začal učit na našem gymnáziu, tehdy tedy na Střední všeobecně vzdělávací škole, a o rok později si dokončil dálkové studium na Vysoké škole pedagogické v Praze.  Na naší škole působil jako pedagog do roku 1975, kdy byl v důsledku komunistických čistek nucen spolu s prof. Faistauerem odejít. Jako plně kvalifikovaný pedagog si musel najít manuální práci nejprve v třídírně brambor v Jilemnici a později v závodech průmyslové automatizace v Trutnově a v jilemnické nemocnici. Se studenty se tehdy setkával víceméně tajně, kdy jim předával svoje dovednosti získané při studiu výpočetní techniky. Desítky studentů doučoval matematice po celý svůj život u sebe doma.

Pan Dejmek byl velkou osobností, patřil k nejerudovanějším, a nutno říct že i k nejoblíbenějším profesorům jilemnického gymnázia. Byl pověstný svojí pečlivostí a důkladností, matematice nejen vyučoval, on ji i miloval a s velkou chutí předával její logické zákonitosti svým studentům. Po revoluci byl plně rehabilitován, ale vrátit se na naši školu mu již nebylo dopřáno. V letech 1990-2001 pracoval jako zástupce ředitelky na gymnáziu ve Vrchlabí.

Profesor Dejmek byl krom jiného i dlouholetým kronikářem Horní Branné, na studiích se věnoval amatérskému divadlu, velice rád muzicíroval. Životní jistotu mu nepochybně dodávala víra, pravidelně navštěvoval bohoslužby Církve bratrské. I přes velkou životní nespravedlnost nikdy nezahořknul a svůj úděl bral s humorem a nadhledem. Nucený přechod z gymnaziálního profesora do role skladníka brambor komentoval slovy, že přece zůstal u čísel, aspoň u těch přirozených. Poslední roky života ho trápil zhoršující se zdravotní stav jeho, a zejména jeho paní. Při našich společných rozhovorech si však nestěžoval, zajímal se o své přátele a známé, vyptával se i na naši školu.

Pan profesor zemřel 18. června ve věku 87 let. Poslední rozloučení proběhne 2. července ve 14 hodin v kostele Českobratrské církve evangelické v Křížlicích.

Čest jeho památce!

(foto M. Zemánek, 2020)

Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages
Rubriky
Podcast Pod Lavicí

Partnerská škola