gymnázium, sportovní gymnázium, informační technologie, veřejnosprávní činnost
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages

Atletická skupina SG je známa svými vazbami na paralympijský sport. Členové skupiny a žáci SG každoročně pomáhají při řadě sportovních akcí zdravotně handicapovaných v pozicích dobrovolníků a pořadatelů, ale také rozhodčích nebo třeba vodičů nevidomých a zrakově postižených.

Každé léto jsou to světové turnaje paralympioniků v lukostřelbě nebo český pohár v atletice vozíčkářů; obě významné akce v partnerském Sportovním klubu v Novém Městě nad Metují. A v prosinci pravidelně pomáhají jako „traseři“ mladým zrakově postiženým sportovcům z celé ČR na soustředění Českého svazu zrakově postižených sportovců na Černé hoře.

Na posledním soustředění před vánocemi se čtyři členové skupiny, Martin Čížek, Kryštof Schubert, Alena Benešová a Adéla Johanová, domluvili, že pojedou se svými „svěřenci“ také 10km v rámci Jizerské 50. Čížovi s Kryštofem svěřenci na poslední chvíli onemocněli, zato Alena s Áďou závodily. Požádali jsme je o krátký vhled vodiče do závodu „zrakáčů“:

Luboš Vondráček při tréninku na Černé hoře

Luboš Vondráček při tréninku na Černé hoře

Alena Benešová (4.B): „Na závod jsme se domluvily s Terkou Hřídelovou (19 let), přezdívanou „Mašina“. Znaly jsme se už z letních závodů RunTour, ale na běžkách jsme se potkaly až loni v prosinci na soustředění na Č.hoře. V průběhu roku společné tréninky nemíváme. Terka trénuje hlavně v Praze. Má vadu zraku, která se projevuje v závislosti na únavě, denním světle, nebo klimatických podmínkách. Sportovat ve volném prostoru potřebuje s traserem. Ráda pomáhám lidem a také ráda sportuji. A v tomto případě Terka a její Nadace Leontinka potřebovaly pomoc, tak jsem neváhala. Průběh závodu? S Terkou jsme si před závodem řekly, jak by měl závod probíhat. Po prvním kilometru jsme ale zjistily, že Terka má špatně namazáno a bylo po ambicích na co nejlepší výsledek. (Loni vybojovala velmi dobré umístění.) Terka, ale stejně bojovala, do kopců skákala stromečkem a po rovinkách jela soupaž, byl to boj! Ale zvládly jsme to, Terku jsem celou trať povzbuzovala a slovně pomáhala, jak jen to šlo!

Dojely jsme na 192. místě z 429 závodníků za 56:22 min. I přesto, že se máza netrefila, tak spokojenost byla 🙂 Jsme v kontaktu. Občas si napíšeme. A plánujeme další starty.“

Adéla Johanová (2.B): ,,Letošní Jizerskou 50, v podstatě desítku, jsem jela poprvé a měla jsem tu čest pomoci na trati v roli trasérky 15 letému Luboši Vondráčkovi. Luboš patří mezi zrakově postižené, které podporuje a zastupuje nadace Leontinka. Ta mi nabídla a umožnila jet tento závod, DĚKUJI! S Lubošem jsme se seznámili na VT na Černé hoře, kde jsme trénovali a najížděli kilometry na běžkách. Po celý týden na soustředění jsme se spolu snažili co nejvíce zapracovat na technice, bojovnosti, síle a schopnosti překonat sami sebe. Musím říct, že za těch několik společných odtrénovaných hodin, jsme odvedli pořádný kus práce! Poslední den před odjezdem zrakově postižených sportovců ze soustředění mě Luboš požádal, zda bych se s ním nechtěla zúčastnit J50 jako trasérka. To se nedalo odmítnout! Ne jenom Luboš, ale všechny ty děti… Bylo až obdivuhodné s jakým nasazením, kuráží a radostí do toho šly a to mě přesvědčilo o tom, že závod chci jet! Do závodu se vrhli i ti, kteří vidí úplné minimum, dá se říct, že vůbec neviděli. Museli mít s sebou trasera, který na ně bude volat přes vysílačku a oni budou postupovat po hlase. Někteří s tímto handicapem absolvovali i celou padesátku!  Absolvovat závod s tímto problémem není vůbec jednoduché. Proto smekám jak před Lubošem, tak před všemi členy a závodníky této nadace.  Když se vrátím k samotnému závodu. Celý den probíhal hladce. Sníh sice nebyl úplně perfektní, ale Luboš měl výborně namazané lyže (z kopce mu to frčelo o sto šest) a oba už jsme se moc těšili.  Náš cíl byl jasný, zdolat celou desítku v kuse a pod 50 minut. V průběhu závodu jsem se jako trasérka snažila Luboše povzbuzovat, že ta bolest v cíli přejde a že musíme zdolat svůj cíl. Trať jsme dokončili ve výborném čase 47:49 min. bez přestávky, čímž jsme ještě s překvapivou rezervou náš cíl překonali! Byla jsem velmi ráda, že to zvládnul, nevzdal to a dal do toho všechno. Luboše tento výkon tak nadchl a pozvedl sebevědomí, že se rozhodl jet příští rok 25 km a to mě moc potěšilo. Stále si zvedá cíle a žádná překážka mu není dost velká. To je přeci hlavní ne? Líbí se mi, že to zlé bere optimisticky a lidem okolo ukazuje, že i tak na to má.  Jsme spolu stále v kontaktu a Luboš nadále neztrácí chuť do sportování. Držím jemu i všem sportovcům z nadace palce. Ať se daří!  Znovu děkuji nadaci Leontinka za možnost zúčastnit se a startovat pod jejich hlavičkou a Lubošovi za nezapomenutelný závod! Byla bych moc ráda za další takové zkušenosti.“

David Šnajdr

Rubriky
Partnerská škola