V pátek 3. května se třídy kvarta a kvinta vydaly do Nové Paky. Měli jsme docela nabitý program – podívali jsme se do městského muzea, do Suchardova domu, navštívili jsme místní pivovar a nakonec nás cesta zavedla do řeckokatolického dřevěného kostelíku z Podkarpatské Rusi.

Zatímco se kvinta vydala do muzea, kvarta si šla prohlédnout Suchardův dům, který se nachází hned v protější ulici.  Suchardův dům byl dostavěn v roce 1896. Pyšní se pěkným betlémem a jsou zde také vystaveny předměty týkající se historie města.  Mohli jsme vidět například ozdoby a sochy z různých budov, obrazy, i věci každodenní potřeby, které se tenkrát používaly.  Byla tam také harfa, kterou chudák muzikant zapomněl v hospodě, když ho vyhodili za to,  že špatně hrál.

Před muzeum jsme si nejprve prohlédli největší zkamenělý kmen přesličky. V muzeu jsme si zopakovali geologickou stavbu České republiky a následně jsme se prostřednictvím fosílií podívali milióny let do minulosti. Prohlédli jsme si zkamenělé přesličky, trilobity, hlavonožce a jiné živočichy. Také jsme si vysvětlili rozdíl mezi zkamenělinou a fosílií. Některé studenty to moc nezajímalo, ale paní profesorka Hercoková byla vysloveně „ve svém živlu“. V druhém patře nás čekala klenotnice a nádherně broušené drahokamy. Jejich zbarvení se liší podle lokality. A nahoře ve třetím patře nás zaujala výstava obrazů, které údajně namalovali duchové. Tato expozice nese název „Spiritismus v Podkrkonoší“.

Jakmile se obě skupiny vystřídaly, nasedli jsme do autobusu a vyrazili do pivovaru. Nebudeme si nic nalhávat, tam se těšili všichni. Opět jsme se rozdělili na skupinky a hurá dovnitř. Byl nám vysvětlen celý postup výroby od  zrníčka až po lahev, prohlédli jsme si celý pivovar a dozvěděli jsme se i něco z historie. Původně tu pivovar byl už v roce 1357, ale pak celé město včetně pivovaru v roce 1563 shořelo.  Současný pivovar zahájil provoz 25. července 1872. K výrobě piva používají vodu z vlastního artézského pramene, vlastní slad z ječmene (který jsme mohli přímo ve sladovně i ochutnat), žatecký chmel a pivovarské kvasnice.

Než jsme se vydali domů, zdrželi jsme se ještě na chvíli prohlídkou řeckokatolického kostelíku, který byl v Podkarpatské Rusi rozebrán a převezen do Nové Paky. Je docela maličký a ani nečekejte výzdobu jako v barokním kostele. Přesto je to v České republice unikát a stojí za to si ho prohlédnout.

Foto:  Žáci kvarty a kvinty

Jak nám bylo řečeno, hlavní surovinou pro výrobu kolagenních střev je spodní vrstva hovězí kůže, která je dovážena již nakonzervovaná solí a vápnem. Těchto chemikálií se musí před dalším zpracováním zbavit. Dále kůže projde několika fázemi, kdy se máčí, řeže, pasíruje atd. Při poslední fázi má podobu nekonečně dlouhého střívka, které je později navíjeno na cívky. Tohoto střívka je firma schopna denně vyprodukovat až několik set kilometrů. Z každé fáze výroby jsou odebírány vzorky, u kterých se testuje například obsah vody, elasticita nebo přítomnost toxických látek.

Všem se nám tato exkurze líbila a většina z nás se dozvěděla spoustu nových a zajímavých věcí.

Ve dnech 11. a 12. března 2013 si žáci tercie a kvarty mohli vyzkoušet spoustu zajímavých pokusů. Probíhal totiž projekt Trojlístek. Projekt Trojlístek se zaměřuje na podporu chemie, biologie a fyziky. Naše škola si vybrala chemii a za to jsme moc rádi, protože se všichni bavili.

V pondělí se projektu účastnili žáci tercie, kteří si mohli vyzkoušet například chromatografii a zkoumání otisků prstů. V úterý kvarta izolovala DNA a analyzovala zeminu. Každá třída se rozdělila na skupiny. Skupiny si potom vybraly stůl, kde se prováděl daný pokus (nebo více pokusů, pokud byly lehčí). Během dne se všichni prostřídali. Zároveň každá skupina dostala za úkol vytvořit prezentaci o pokusu, který prováděla jako první. Tyto prezentace si všichni navzájem předvedli v pátek 15. března.

Součástí projektu byla i přednáška o výrobě animovaného filmu. Přednášejícím byl Daniel Sýkora. Měli jsme dokonce možnost vyzkoušet si programy, které tuto práci ulehčují (např. LazyBrush, ukázku, jak pracuje najdete na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=XTUefe5HGKU). Tato přednáška probíhala také v pátek.

Sehnali jsme kamínky vápence, které jsme ponořili do vody a do ní pak kápli fenoftalein, abychom podle zbarvení zjistili, zda se jedná o kyselinu  či zásadu. Voda se však nezbarvila.

Kamínky vápence jsme tedy vzali do kleští a zahřívali nad plynovým kahanem. V ohni vápenec zbělal.

Rovnice pálení vápna::

CaCO3  →  CaO + CO2

Rozpálené kamínky vápence jsme dali do vody, hladina se bíle zakalila. Vzniklou bílou suspenzi jsme tedy museli zfiltrovat. Získaný bezbarvý filtrát se nazývá vápenná voda.  Odlili jsme trochu do zkumavky a kápli fenoftalein. Roztok se zbarvil do červenofialova díky přítomnosti hydroxidu vápenatého Ca(OH)2.

To znamená, že se jedná o zásadu.

Rovnice výroby hašeného vápna( hydroxid vápenatý):

CaO + H2O → Ca(OH)2

Dále jsme si vzali trubičku a do vápenné vody foukali. Tím jsme získali zakalený roztok. Vápenná voda se  mléčně zakaluje průchodem oxidu uhličitého  protože se sráží vznikající uhličitan vápenatý, což lze zapsat rovnicí: Ca(OH)2 + CO2 → CaCO3 + H2O.

Když jsme foukali ještě více, probíhala tato reakce:  CaCO3  + CO2 + H2O. → Ca(HCO3)2

Jelikož je vzniklý hydrogenuhličitan vápenatý rozpustný ve vodě, zákal zmizí. Kápneme do něj fenoftalein, ale nedojde k žádnému zbarvení. Jak to? Protože roztok už neobsahuje hydroxid vápenatý. Takže se nejedná o zásadu ani o kyselinu.

Naším pokusem jsme také zjistili, jak je to s krasovými jevy:

Hydrogenuhličitan vápenatý vzniká v přírodě působením vody a oxidu uhličitého na horniny tvořené uhličitanem vápenatým.

CaCO3  + CO2 + H2O. → Ca(HCO3)2

Následným zpětným rozkladem hydrogenuhličitanu vápenatého na oxid uhličitý, vodu a uhličitan vápenatý vznikají krápníky.

Ca(HCO3)2  →  CaCO3  + CO2 + H2O

Od učitelů jsme si vyslechli instrukce a pak jsme šli na to. Nejdůležitější jsou samozřejmě pomůcky a chemikálie, bez kterých bychom se neobešli. Proto jsme si připravili: kahan, zápalky, stojan, oprstovou síťku, porcelánovou misku, kádinky, tuk (sádlo), vodu, NaOH (hydroxid sodný) a NaCl (chlorid sodný – sůl)

Do misky jsme si připravili 4g sádla, k tomu jsme přilili 20ml vody. Směs jsme dali na pospas kahanu. Po malých dávkách jsme přidávali NaOH (nakonec to bylo 0,9g). Jelikož nám bylo sděleno, že hydroxid při přidávání do směsi reaguje mírným zabubláním, museli jsme si trochu neochotně vzít kryty obličeje (pro zdraví ale cokoliv). A pro jistotu jsme hydroxid přidávali stylem, že jsme misku sundávali z kahanu. Některým se povedlo kahan natolik „rozfajčit“, že jim skoro celá směs vybublala na síťku, díky čemuž byl v chemické laboratoři krásný vzdoušek (ha ha). Pokud jsme to stihli, tak jsme mohli přidat vodu, abychom dále měli aspoň malý vzorek.

Jakmile dodáme všechen hydroxid, přidáme sůl a hned sundáme z kahanu. V této situaci nastává okamžik, kdy nemáme co dělat, protože čekáme, až směs vychladne.

Po vychladnutí nám učitelé oznámili, abychom zkusili i funkčnost mýdla. Jako první důkaz funkčnosti bylo to, že do zkumavky se dal kousek mýdla a přilila voda. Všichni hyperaktivci okamžitě začali kvedlat zkumavkou a předhánět se v tom, kdo bude mít více pěny. Druhým důkazem bylo to, abychom se něčím zamazali a poté použili mýdlo na vyčištění. V této situaci trpěly ruce, na nichž byly popraskaniny, záděrky… Neuvěřitelně to pálilo. Ale mýdlo ruce skutečně vyčistilo a ještě zůstal mírný povlak tuku.

A zde máme rovnici výroby mýdla:
tuk (lipid) + NaOH → glycerol + soli mastných kyselin (mýdlo)

Rovnicí končí můj úkol – napsat článek. Chtěla bych tímto připomenout, že chemii máme skutečně všude kolem nás a je jen na vás, jak moc se celému tomuto oboru budete věnovat. Snad se článek bude líbit a já přeji celému našemu chemickému týmu dál hodně štěstí do povedených (i ne zcela zdařilých) pokusů. Ráda bych poděkovala i učitelům, kteří pokaždé pilně plánují pokusy a se vším nám rádi pomohou.

Postup byl následující:

Do zkumavky jsme nalili 1,5 ml amoniaku, 2,5 g fenolu a 7 ml 40% roztoku formaldehydu. Opatrně jsme směs zahřívali nad kahanem. Pokud jsme zahřívali moc prudce, směs vylétla ze zkumavky Museli jsme proto dávat pozor, hlavně kvůli tomu, že fenol je žíravina.

Po dlouhé chvíli se obsah zkumavky zakalil. Zchladili jsme zkumavku v kádince s vodou. Tím se nám oddělil plast od kapaliny, kterou jsme vylili.

Opět jsme zahřívali bakelit, dokud nezkapalněl. Poté jsme ho nalili do porcelánových mističek a nechali zatuhnout. Do jedné mističky jsme nalili trochu ethanolu, aby se bakelit rozpustil. Do toho jsme namočili papír, který získal krásnou hladkou vrstvu.

Docela dlouho našemu bakelitu trvalo, než ztvrdnul. Neměl úplně správnou barvu, byl o něco světlejší, než by měl být.

Zprávičky - ČT

Česká televize odvysílala reportáž žáků jilemnického gymnázia, kterou vytvářeli s panem profesorem Králem, o taneční přehlídce Kaleidoskop (každý rok ji pořádá taneční skupina Paul dance Jilemnice), které se naše škola zúčastnila na počátku února. Zmíněnou reportáž můžete zhlédnout
po kliknutí na tento odkaz, v čase 11:10. 

V pátek 14. prosince 2012 jsme naložili svoje kufry
do autobusu a pohodlně se usadili i se svými svačinami. Paní profesorka Hanušová, která výpravu naplánovala, nám vysvětlila předběžný plán. Jakmile jsme byli všichni, mohli jsme vyrazit k hranicím a dál.

Během odpoledne a noci jsme projeli přes Německo, kousek Holandska, Belgie, až jsme dorazili do Calais ve Francii, kde jsme se nalodili na trajekt. Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili kousek
před pátou ráno, nebylo možné, abychom zahlédli útesy. Viděli jsme pouze světla nočního Doveru, než nás pustili zpátky do autobusu.

Změna počasí je jasná ve chvíli, kdy dorazíme. Sice poměrně fouká, ale
oproti našim teplotám držícím se pod nulou nám londýnských 8°C připadá velmi příjemných. V Londýně nás řidiči vysadí v Severním Greenwichi,
odkud pěšky vyrážíme přes ptačí rezervaci, kterou vodní opeřenci sdílejí s lidmi. Pokračujeme okolo Temže a zamíříme do metra – londýnské metro je přitom nejstarší na světě a budí impozantní dojem. Metrem se dostaneme
na Westminster, kde se svezeme na slavném London Eye, z něhož je vidět téměř celý Londýn. Později procházíme kolem Temže k Hay Gallery, prohlížíme si křižník MSM Belfast, než přecházíme přes známý Tower Bridge k mohutnému Tower Castle, odkud se pak vlakem přesouváme k trojstěžníku Cutty Sark, jejíž historie sahá až k roku 1869. Jakmile si mohutnou, kousek
přes 64 metrů dlouhou loď dostatečně prohlédneme a vyfotíme, pokračujeme v naší cestě. Projdeme si okouzlující Greenwich Market, jehož stánky nabízejí vše od dárků po ručně barvené šaty. Od Greenwich Market se přesuneme
do Maritime Museum, kde si můžeme prohlédnout ukázky lodí od nejstarších k moderním a dozvíme se něco o historii. Náš den zakončujeme návštěvou Royal Observatory, kterým prochází slavný nultý poledník. Kromě toho však observatoř nabízí i možnost dotknout se nejstaršího meteoritu na zemi, který dopadl před 4,5 miliony let. Tím uzavíráme sobotu a míříme do rodin.

V neděli pak vyrazíme do malebného města Windsoru, kde se nachází známý Windsor Castle – sídlo stále obydlené britskou královskou rodinou. Procházíme si pozemky Etonu, soukromé chlapecké školy a přesouváme se
do Oxfordu, kde si prohlížíme New College, která navzdory svému jménu v Oxfordu stojí již od roku 1379, navíc je známá tím, že sloužila jako natáčecí prostory pro Harryho Pottera. Když opustíme historické centrum, většina z nás se rozprchne po obchodech.

V pondělí nám přeje počasí, takže vyrážíme na jižní pobřeží, konkrétně
na Beachy Head, kde si prohlédneme útesy a sestupujeme na Pebble Beach, kde se nachází množství oblázků a drobných, poměrně vzácných pazourků. Z útesů krásně vidíme na kalné moře, zatímco se po útesech vydáváme
na procházku a prohlížíme si nejznámější útesy Seven Sisters. Po procházce
po větrných útesech se všichni s úlevou vracíme do vyhřátého autobusu, který nás doveze do Brightonu, který se dá považovat za jedno z kulturních center jižní Anglie. V Brightonu navštívíme Sea Life Centre, pak procházíme kolem Royal Pavilion, královský palác stavěný v orientálním stylu, později vidíme Brightonskou pláž a molo – neboli Palace Pier – ozářené množstvím světel.

V úterý začneme na Trafalgar Square, kde se nachází pomník admirála Nelsona. Odtud pokračujeme přes Horse Guard Parade až
k Buckinghamskému paláci, který je sídlem panovníků již od nástupu královny Viktorie na trůn. Během let si prošel mnohými úpravami, které pomáhají jeho vskutku impozantnímu vzhledu. Od paláce se přesuneme přes St. Jamie’s Park, kolem vládní čtvrti White Hall a Downing Street, který podle ustálené tradice obývá britský premiér. Pokračujeme přes známou křižovatku Piccadilly Circus. Odtud pak míříme k jednomu z nejdůležitějších cílů našeho výletu – k muzeu voskových figurín Madame Tussaud’s. Tam se můžeme vyfotit s celebritou našeho výběru – celé muzeum se dělí na různé sekce, takže tam najdete sportovce, filmové celebrity, známé umělce i politiky. Odtud už míříme na krátkou návštěvu Camden Town, tato oblast by se dala popsat jako svět sám o sobě plný tržišť, drobných obchůdků a labyrintů malých uliček. Projdeme je však jen krátce.

Ve středu se rozloučíme s našimi hostitelskými rodinami a všechna zavazadla jsme opět naložili do autobusu. Čeká nás den s volným programem. Dostaneme se tak na Oxford Street a někteří z nás se vydají zpátky do Camden Town. Výlet uzavřeme nákupem anglických výrobků, které jsme se rozhodli přivézt domů. A pak nasedneme do autobusu, abychom se mohli vrátit zpátky domů. Ale asi můžu prohlásit za všechny, že nám Londýn a stejně tak náš průvodce i autobus, přezdívaný Máňa, bude chybět.