gymnázium, sportovní gymnázium, informační technologie, veřejnosprávní činnost
Exact matches only
Search in title
Search in content
Search in posts
Search in pages

Všeobecné informace

Velmi kvalitní výkony předvedla skokanka na lyžích Jana Mrákotová na závodech Kontinentálního poháru v norském Trondheimu.

Závodů se zúčastnilo několik závodnic z širší ženské skokanské špičky. V prvním závodě obsadila Jana velmi pěkné 8. místo po vyrovnaných skocích. Ve druhém závodě výsledek ovlivnily velmi špatné větrné podmínky v prvním kole, přesto konečné 12. místo je velmi solidní. Jana si získanými body vyskákala účast ve Světovém poháru pro následující sezónu.

 

Zahájení školního roku na Gymnáziu a Střední odborné škole v Jilemnici bylo letos po padesáti letech působení školy v prostorech budovy v Kostelní ulici jiné. Škola se po jedenácti letech od začátku realizace nepovedené optimalizace středního školství konečně přestěhovala do prostorů bývalé Střední průmyslové školy textilní, tedy jak se říkalo, do „textilky“.

Cesta k tomu nebyla vůbec jednoduchá a po několika letech rekonstrukce jsou konečně vnitřní prostory budovy uzpůsobené pro kvalitní výuku. Samozřejmě ještě vše není dokonalé, vnější prostory a vzhled budovy ještě čekají další práce, ale to podstatné, tedy podmínky pro vzdělávání jsou nyní na velice dobré úrovni.

Školní rok 2017/2018 za účasti celého pedagogického i trenérského sboru a za přítomnosti 350 žáků zahájil ředitel školy Václav Hartman.

Slavnostního zahájení se zúčastnili také hejtman Libereckého kraje Martin Půta a starostka města Jilemnice Jana Čechová. Všichni popřáli žákům úspěšný školní rok.

Po slavnostním zahájení se již žáci setkali ve třídách se svými třídními učiteli. Pan hejtman a paní starostka si pak v doprovodu ředitele školy prohlédli nově zrekonstruované třídy a odborné učebny.

DSCN6039 (1)Třetí ročník bývá spjat se sportovním kurzem, a tak i nás – letošní třeťáky (3.A a 7.O) – čekala pětidenní sportovní akce. A výběr byl jasný, chtěli jsme na vodák! Odpočinek od našeho milovaného gymnázia začal v pondělí 12. června, kdy jsme vyrazili vlakem směr Vyšší Brod. Odjezd byl z vlakového nádraží v Jilemnici už brzy ráno a do nejjižnější obce ČR jsme dojeli až v odpoledních hodinách. Ve Vyšším Brodě čekali instruktoři, kteří s námi trávili celý týden na vodě. Po seznámení s vodáckými pravidly jsme vypluli směr Rožmberk, který byl vzdálen cca 12 km. K dispozici nám po celou dobu byly kromě kánoí také čtyři kajaky, na nichž se do čtvrtečního večera dohromady vystřídalo jedenáct našich studentů. V místě, kde ve třináctém století založili své první sídlo Rožmberkové, nás poprvé čekala celotýdenní rutina – postavení stanů a příprava instantních jídel. Volný čas jsme pak nejčastěji trávili s karetními hrami, zpíváním a hraním na kytaru a ve čtvrtek jsme odehráli nelítostný volejbalový souboj mezi 3.A a 7.O, v němž septima jednoznačně zvítězila. Na každé další zastávce jsme se pak náš odpolední program vždy snažili zpestřit nějakým výletem za kulturou. V jednom z nejkrásnějším měst naší země – Českém Krumlově – nás čekala procházka po tamních památkách a Martin Fidrhel společně s instruktory absolvoval náročný výstup na Kleť, ze kterého se všichni vrátili až pozdě večer. Ve Zlaté Koruně jsme pak navštívili stejnojmenný středověký klášter. Naše poslední plavba mířila do Boršova nad Vltavou do kempu vedle továrny bratří Zátků na výrobu těstovin. Tam náš vodácký kurz také s výkonem sedmdesáti zdolaných kilometrů Vltavy a několika zrádných jezů skončil. Mnohem důležitější než nějaký výkon ale je, že jsme se vymanili alespoň na pár dní z našich pohodlných stereotypů a zažili kupu parádních zážitků s našimi spolužáky v přírodě u vody! Velký dík patří oběma třídním učitelům Mgr. Vojtěchu Šrámkovi a Mgr. Mojmíru Zemánkovi, kteří s námi na Vltavu jeli a Mgr. Janě Kuříkové, která celý kurz organizačně připravila.

Tomáš Brož (3.A)

Fotogafie  jsou k nahlédnutí zde (autor M. Zemánek a Medvěd) a zde (autor Kůča).

Zastaveni-prvni-Mimon

Zastavení-první-Mimoň

Ve dnech 14. – 16. 2017 třída kvinta pod vedením Mgr. Pavla Mládka a Mgr. Martina Krále absolvovala exkurzi na meandry řeky Ploučnice. Během exkurze jsme projížděli ChKO Kokořínsko –Máchův kraj a přírodní památku Niva Ploučnice. Žáci tak poznali přírodu v její nedotčené podobě a chvílemi zcela zapomínali, že jsou ve střední Evropě. Ticho bylo narušováno jen bručením hmyzu a zpěvem ptáků a leckdy nás překvapily výjevy jako napájející se kůň na břehu dva metry od nás, ondatra cákající zadníma nohama až do lodi či stovky a tisíce modrých motýlů a vážek lemujících oba břehy Ploučnice.

Zcela jiný rozměr dodávalo naší plavbě zdolávání překážek v podobě spadlých stromů a křoví bránících v průjezdu, a také množství komárů, pavouků a dalšího hmyzu padajícího do lodí během překonávání všech úskalí plavby. Z těchto důvodů je Ploučnice někdy přezdívaná „česká Amazonka“. Mačeta by se nám občas opravdu hodila.

Ve středu jsme vyjeli od Průrvy na Ploučnici do Mimoně, kde jsme využili možnosti občerstvení. Odtud jsme již začali zdolávat meandry řeky. Přespali jsme pod vlastními stany v pěkném tábořišti Boreček.

Druhý den byl zahájen asi pětikilometrovou procházkou do areálu hradčanského letiště, což je největší vojenské letiště ve střední Evropě. Od doby normalizace až do konce osmdesátých let minulého století bylo toto letiště základnou sovětských jednotek. I další zázemí sovětských vojáků je doposud dobře patrné v širokém okolí, ač většinou již prorostlé lesní vegetací.

Zajímavá byla též návštěva vesnice Ploužnice, kde jsme nalezli komunitu Romů v takřka ideálním soužití s českými obyvateli i s vietnamskými přistěhovalci v nově opravené panelové zástavbě. Panelové domy byly rovněž pozůstatkem přítomnosti sovětských jednotek v této lokalitě.

Zastaveni-ctvrte-kdesi-v lese-a-blate

Zastaveni-čtvrté-kdesi-v lese-a-blátě

Celé odpoledne až téměř do setmění jsme zdolávali další část řeky. Nutno říci, že velmi pěknou část. Tu nejdivočejší a také nejobtížnější.

V pátek jsme vyráželi za mírného deště na poslední část plavby. Jednalo se o úsek z Brenné do České Lípy se zastávkou na oběd v Žízníkově v tábořišti U Kerama. Déšť během plavby ustal a tak jsme si mohli vychutnat i poslední kilometry plavby. Z České Lípy jsme domů jeli vlakem. Do Jilemnice jsme dorazili v 19 hodin a 10 minut. Unavení s bolavýma rukama, dřevěnými zády i zadky, ale plni nezapomenutelných zážitků.

Fotogalerie z výletu na Zoneramě

WP_20170510_003

Míša Slámová, žákyně 7.O, se kromě studia věnuje mnoha aktivitám více či méně se školou souvisejícími. Velmi aktivně se v posledních letech zapojila do mimoškolního vzdělávání, např. do celostátní činnosti České středoškolské unie (pořádání diskusí o možnostech středoškolského vzdělávání, kampaň Revoluce na střední, atd.), podpory fair trade obchodu nebo absolvování velmi náročného kurzu Centra pro talentovanou mládež (kurz v angličtině zaměřený na biologii) s vynikajícím výsledkem 87 %.

Zdaleka nejvíce času jí však v posledních měsících zabrala Středoškolská odborná činnost v oboru biologie. Dlouhodobá stáž na Akademii věd ČR obnáší desítky cest do Prahy a stovky hodin práce v laboratoři či doma u počítače. Výsledkem této dvouleté (a stále pokračující) neúnavné činnosti je neobvykle obsáhlá vědecká odborná práce, po jejímž posouzení postoupila Míša do krajského kola, které proběhlo 10. května na Technické univerzitě v Liberci (foto). V letošním roce byly zastoupeny práce ve všech 18 oborech. Do SOČ se zapojilo 14 škol z Libereckého kraje, z toho 7 gymnázií a 7 středních odborných škol. Do krajského kola bylo přihlášeno 86 prací (napsalo je 92 autorů), obhajováno bylo 77 z nich. Do celostátního kola postoupilo v této velice těžké konkurenci (zvláště v oboru biologie) 17 prací z prvních míst  a Míša se velice těsným 2. místem dostala mezi 11 prací porotou doporučených k licitaci (do užšího výběru). Míšina práce byla přijata s velkým obdivem jak ze strany odborné komise (tvořené středoškolskými i vysokoškolskými učiteli), tak i ze strany Míšiných konkurentů v krajském kole.

Celostátního kola se tentokrát Míše dosáhnout nepodařilo, ale i tak zůstává její práce mimořádným úspěchem, možným základem pro budoucí bakalářskou práci, a hlavně příkladem hodným následování pro ty studenty naší školy, kteří mají zájem o nějaké téma a mají chuť něco dokázat. Spolu s Míšinými spolužačkami, s nimiž jsem obhajobu v Liberci sledoval, tak můžeme potvrdit: zkuste to, stojí to za to.

A o čem Míšina práce vlastně je? To už nám vysvětlí Míša sama:

Název tvojí práce SOČ  “Mutageneze obalového glykoproteinu ptačích retrovirů” zní velmi odborně. Mohla bys prosím ve zkratce popsat, co bylo součástí tvého výzkumu?

Zabývala jsem se ptačím retrovirem ASLV-C, který ohrožuje drůbež. Mým cílem bylo zjistit, jaká konkrétní místa v jeho genomu jsou zodpovědná za to, zda virus vstoupí do buňky, či nikoliv. Proto jsem si vyzkoušela evoluci na vlastní kůži a vytvořila nové mutanty tohoto viru. Při výzkumu jsem zjistila, že některé mnou vytvořené viry mají schopnost vstupovat i do buněk, kam by vstupovat neměly, a naopak některé viry nedokázaly vstoupit do buněk, kam by vstoupit měly. Podařilo se mi upravit jejich hostitelský rozsah, a tudíž ovlivnit jejich schopnost infikovat buňky. Všechny mutované viry jsem dala sekvenovat. Díky porovnání získaných sekvencí DNA vím, ve kterých místech se liší od původního viru. Bohužel jsem nestihla identifikovat přesný vliv jednotlivých mutací.

Co ti práce SOČ dala?

Díky SOČ jsem se dostala do laboratoří Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Získala jsem skvělého školitele, Davida Přikryla, který mi věnoval spoustu času a všechno mi trpělivě vysvětloval. Naučila jsem se spoustu molekulárně genetických metod, viděla jsem na vlastní oči, jak probíhá infekce kuřátek a ve volných chvílích jsem si povídala s vědci o jejich aktuálním výzkumu. Věda je multikulturní prostředí, tudíž jsem se nevyhnula angličtině a kontaktu s odborníky z celého světa. Ty dva roky práce mě ovlivnily opravdu razantním způsobem. Především jsem se ale velice osamostatnila a naučila se pracovat dlouho do noci.

Co ti SOČ vzala?

Čas. Když jsem jezdila v průběhu školního roku do Prahy, tak jsem vstávala ve čtyři ráno a vracela se v devět večer. Nestíhala jsem se pak připravit do školy tak, jak bych měla (tímto se omlouvám všem učitelům). Víkendy a večery jsem také musela podřídit této práci, takže někdy musela legrace s přáteli ustoupit do pozadí. Mě ta práce ale tak bavila, že mi to bylo fuk.

Co bys řekla lidem, kteří by chtěli začít psát SOČ?

Jděte do toho! Je to nejlepší zkušenost, kterou můžete na střední škole získat. Oborů je 18, každý si zvládne vybrat téma, které mu sedne. Pokud nevíš, jaké konkrétní téma si vybrat, mrkni na stránky Otevřené vědy nebo se obrať na mě, ráda ti poradím. I když je SOČ velká dřina, měla by to být především zábava.

Děkujeme a přejeme hodně dalších nejen studijních úspěchů.

Rubriky
Partnerská škola