gymnázium, sportovní gymnázium, informační technologie, veřejnosprávní činnost

Atletická skupina se vrátila ze stěžejního soustředění ve Vysokých Tatrách

Soustředění v termínu 1. – 17.4. 2017 ve střední nadmořské výšce 1300 – 1500 m.n.m. absolvovalo celkem 14 členů tréninkové skupiny. O oblibě společné přípravy konkrétně na Štrbském Plese svědčí jak počet účastníků, zpravidla samoplátců (zhruba 10.000,- Kč), vesměs absentujících dva týdny ve škole, z nichž někteří jsou dokonce ochotni se i sami autem nebo vlakem otočit např. na maturitní písemky (Kudrnáč), na testování SCM do Pardubic (Hájek), nebo na závody do Poděbrad (Libnar, Johanová, Zikmundová J.), tak tuto oblibu dokládá i hodnocení jednotlivých aktérů…

DAV_8735

Proč je soustředění ve Vysokých Tatrách lepší než ostatní?

Ve Vysokých Tatrách, na Štrbském plese, je skvělé, a zároveň těžké soustředění. Je tu řidší vzduch a když jdete nějaký trénink, hůře se dýchá. My atleti vysokohorské prostředí potřebujeme pro získání více červených krvinek a lepší okysličení svalů. Zároveň ale potřebujeme stadion pro speciální tempo a rychlost. Na ten sjíždíme do Popradu. Výsledkem je, že se vám při závodě „dole“ bude lépe dýchat, což je pro závodníky velmi důležité. Je to tu samý kopec! Když vidíte rovinku, zaradujete se. Teda, aspoň já. Tréninky v kopcích jsou nezbytné pro získání síly, ale i psychické odolnosti. Máme tady i větší čas na regeneraci, tak že můžeme chodit těžší tréninky. Myslím regeneraci jako bazén, sauna, vířivka apod. V tuto roční dobu si lze lepší soustředění pro běžce asi jen těžko představit. Ze soustředění sjedeme dolů, krátká aklimatizace, a už se docela těším na to zlepšení v závodech!

David Janouch (1.B)

DAV_8867

Soustředění v Tatrách už je jiné jenom kvůli jiné nadmořské výšce. Jelikož jsme tady u nás zvyklí na měkčí vzduch, tak tam je tomu naopak. Při trénincích se nám hůře dýchá, čímž posilujeme plíce a oběhový aparát celkově. Naučíme se dýchat vysokohorský vzduch a plíce při trénincích u nás budou o něco vitálnější. Kopce v Tatrách jsou o dost strmější a delší. Trénink je tudíž výživnější. O čemž se mohli ostatně někteří z nás přesvědčit při cca 12 kilometrovém výběhu zo Štrby k hotelu FIS, nebo na Popradské Pleso. Je jiné i v tom, že člověk se také někam podívá a netrénuje stále ve svém okolí. I přes to, že už jste na soustředění úplně vyřízení, tak se vám chce ven jen kvůli tomu, jak je to tam krásný, jiný, nový… Průběh: ,,Ráno v 7:15 budíček. V 7:30 hezky poklusem na půlhodinovou rozcvičku. Z rozcvičky se už těšíme na vydatnou snídani, kde nikdy nevíme, co si vybrat. Když máme naplněný „milánky“, tak je jdeme ještě před první fází uležet. První fáze je většinou od desíti hodin. Pak následuje oběd se siestou a v 15:00 hurá na další trénink! Po odpoledním tréninku už toho máme většinou dost, protože ten celý den dá zabrat. Ještě k tomu, když těchto dní  absolvujete 17. Po večeři a lehkém strečinku, není-li v plánu sauna nebo bazén, všichni zalehneme a necháváme si snít o úžasných vrcholech, ANPčkách a chodeckých pětistovkách!“

Adéla Johanová (2.B)

 

DAV_8901

Ta3?

Dvakrát do roka zavítá naše tréninková skupina, zvaná ,,EšTeam“, na turisticky a atleticky proslavené Štrbské Pleso. V nadmořské výšce přes 1300 metrů jsme zde tentokrát trénovali po dobu 17-ti dnů. V tomto krásném městečku nalezneme krásu přírody nezničenou od lidí. Pohled na hory či plesa určitě stojí za to sem tu dlouhou cestu jet. V této lokaci nekraluje pouze krása přírody, ale taky síla sportu. V zimě je to ráj sjezdového a běžeckého lyžování, naopak v létě tu naleznete turisty, kteří jsou připravení vyšplhat každý vrchol Vysokých Tater nebo běžce zlepšující si výkonnost a zároveň si čistící hlavu od starostí.

Zde na Štrbském Plese jsem už potřetí a pokaždé se zde seznámím s novými lidmi, prožiju nové zážitky, naučím se pár nových slovenských slovíček a samozřejmě dobře potrénuju. Tréninkové místo je zde pro běžce dobré, cest pro běhání objemu tu mají dost. Je zde možnost si vybrat kopcovitou a nebo rovinatou cestu. Jediným problémem jsou občas turisti, kteří se motají v cestě zrovna když běžím tempový trénink. Dalším problémem je, že tu nemají atletický stadion, který je pro nás atlety důležitým tréninkovým prostředím, ale naštěstí trenér nešetří na naftě, naskáčeme do auta a trádá na stadion do nejbližšího města Poprad.

Jídlo je vynikající, je trochu jiný než česká kuchyně, ale vaří tu fakt dobře a ke snídani máme švédské stoly, kde je opravdu široký výběr, kdy si můžu vybrat, na co mám chuť a co si můžu před tréninkem dovolit. Nejhorší věc, na kterou jsem při mém pobytu tady na hotelu Litvor narazil, že bydlíme ve čtvrtém patře a ty schody (90), který musím několikrát denně překonávat, jsou občas víc vysilující než samotný trénink (prosím trenéra příště zvolit pokoj v nižším patře, děkuji).

Myslím, že za těch 17 dní jsem zde nabral kondici a připravil se na nadcházející sezónu, kde se tenhle rok pokusím o co nejlepší výsledky! (půlku pod 2:00 min, patnáctku pod 4:10 a stýpla za 9:30 – pozn. trenéra).

Čenda Augusta (3.B)

DAV_8881

 

Návštěva Tater byla letos moje premiérová a moc jsem si ji užila. První dny byly pro všechny náročnější na dýchání díky vyšší nadmořské výšce a tím pádem i řidšího vzduchu. Na tréninkách jsme se ze začátku trošku potrápili, ale postupně to bylo čím dál lepší. Pro dobrou přípravu je vyšší nadmořská výška určitě efektivnější.

Pro atlety je také výměna měkkého atletického oválu za lesní cesty a asfalt velká změna. Začíná to pocitem ‚‚nohou z betonu“ až po puchýře a odřeniny, a proto je pravidelná regenerace také velmi důležitá. Nejdůležitější je však spánek, který jsme poctivě dodržovaly a spaly jsme jak Růženky, kdy se jen dalo.

Kristina Jánská 1.B

Proč jsou Tatry nejlepší soustředění?

To je jednoduchá otázka. Bylo to moje první soustředění mimo republiku. Když to píšu, jsem tu již po čtvrtý. A každým rokem to tu mám rád víc a víc.

Mám rád okolí, výhledy na hory, jezera a co je na tom nejvíce super, je, že v tom můžu ještě trénovat.

Připadá mi, že v tomto prostředí nejde odvádět práci na 99%. Minimálně 110%. Proč tomu tak je? Sám nevím, ale možná je to tím, že to mám v krvi, ale i tím, že si toho tady moc vážím. A proto to tu mám nejradši. Díky tomu, jak to tady vše do sebe zapadá, tak mám pocit, že v Tatrách se posouvám dál a dál.

Vojta Hájek (3.B)

DAV_8873

 

Soustředění na Slovensku, v „ráji chodců“

Na sportovní chůzi se tu nehledí s despektem, jako tomu mnohdy bývá u nás. Naopak, chůze je považována za slovenský národní sport! Nejen proto je atmosféra soustředění na „jedničku“. Dotváří ji správná parta a motivace k tréninku, který probíhá v nadmořské výšce přes 1.300 m. Což oceňujeme především my, vytrvalci. Sečteno, podtrženo, jedno z nejefektivnějších a nejoblíbenějších soustředění v tréninkovém roce.

Vojta Libnar (7.O)

DAV_8714

Oblibu soustředění a motivaci do sezóny nyní zbývá přetavit do závodních výsledků…

David Šnajdr

DAV_8923

Rubriky
Partnerská škola